Návod na pěstování česneku kuchyňského:

Předpokladem dobré úrody je použití kvalitní zdravé sadby z podobných klimatických podmínek, jaké jsou v místě, kde bude česnek pěstován. Tím bude eliminováno riziko vymrzutí nebo zavlečení nepříjemných chorob a škůdců.

Příprava sadby česneku, moření

Rozdružíme česnekové cibule na jednotlivé stroužky už v září nebo v říjnu. Česnekové stroužky si namočíme v roztoku Sulky. Sulka je určena k moření proti háďátku zhoubnému a zlikviduje i vlnovníka česnekového. Po namoření v rostoku Sulky musí být stroužky během 12 hodin vysušeny a uloženy do doby výsadby na stinném suchém větraném místě.
Krátce před výsadbou se moří proti houbovým chorobám 20 minut v rostoku Rovralu AquaFLO (0,4%). Pokud neradi používáme chemii, stačí místo druhého moření namočit sadbu asi na 1 hodinu do vody a po oschnutí co nejdříve vysadit.

Výsadba česneku

Sázíme pouze zdravé stroužky. Výsadbu provádíme, až bude teplota trvale pod 9°C nebo kolem 15.10., nejpozději do konce října. Půda bude již bezpečná před houbovými chorobami. Pozdější termín, než v září, nám zaručí větší palice při sklizni. Na jaře sázíme v době, kdy již půda rozmrzá, většinou v březnu až bude přibližně 3 dny teplota 10°C.
Stroužky se sázejí do hloubky asi 8 cm (měřeno nad stroužkem), v řadě po 5 až 12 cm dle odrůdy. Řádky by od sebe měli být vzdáleny 20 až 40 cm. Stroužky se sázejí pučím dolů.

Hlávkování česneku

Paličáky vytvářejí květní stvol zakončený palicí, což je větenství vytvořené ze sterilních kvítků a pacibulek. Paličáky je dobré hlávkovat. Vrcholy s pacibulkami se odštipují ihned, jak se objeví květní stvol. Zpoždění při odstranění pacibulky má vliv na snížení výnosu. Nepaličáky květní stvol nemají.

Hnojení a závlaha česneku

Před výsadbou se hnojí Cereritem. Na jaře se přihnojuje pouze dusíkem, nejlépe ledkem vápenatým a to ve 4 dávkách na počátku vegetace, ve druhé polovině dubna, v polovině května, po odhlávkování. Je-li sucho, zavlaží se česnek hned po výsadbě. Zvýšené nároky na vodu jsou od poloviny května do poloviny června.

Sklizeň česneku

Paličáky se sklízejí v době, když jim zbývá pět dužnatých listů. Listy mohou být i žluté. Nepaličáky se sklízejí, když asi polovina rostlin má nať položenou na zemi.

Sušení česneku

Suší se s natí nebo alespoň s její podstatnou částí. Rostliny se svazkují a rozvěšují na zastíněné místo s dobrým prouděním vzduchu, nebo se rozkládají na dřevěné či hliněné podlahy půd nebo na rošty. V dobrých podmínkách sušení česneku trvá jeden měsíc.

Čištění a skladování česneku

Po vysušení se nať odřízne asi 3 cm nad cibulí a kořeny se zkrátí asi na 0,5 cm. Kořeny je možné odstranit už při sklizni na poli, to se odřezávají i s částí podpučí, které je v té době měkké. Očištěné cibule se uloží na suchém větraném místě.

Choroby a škůdci česneku

Nejobávanějšími chorobami česneku jsou virózy. Přenášejí se převážně sadbou a sáním mšic či jiného savého hmyzu. Mezi nejobávanějšími škůdce patří háďátko zhoubné, houbomilka česneková, květilka cibulová, vrtalka pórová a řada dalších.

Háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci) je drobná mikroskopická hlístice. Přezimuje v zaschlých částech skladovaných rostlin, na rostlinných zbytcích a v půdě. Nejvhodnější podmínky pro výskyt háďátka jsou těžší půdy, vyšší vlhkost, střední teploty a deštivé počasí. Základem ochrany je výsadba pouze zdravé uznané sadby.

Houbomilka česneková (Suillia univittata) je hnědožlutá, štíhlá, osm milimetrů dlouhá moucha. Samice klade vajíčka během prvních teplejších dní koncem února a začátkem března na listy rostlin. Larvy vnikají mezi listy a vyžírají jejich báze. Často pronikají až k vegetačnímu vrcholu. Nová generace dospělců se líhne v květnu a červnu. Houbomilce nejlépe vyhovuje deštivé a teplé počasí. Rostliny česneku se ošetřují proti houbomilce česnekové postřikem jakmile teplota vzduchu dosáhne po tři dny 10 °C (většinou koncem února začátkem března). Postřik se za 14 dní opakuje.

Květilka cibulová (Delia antiqua) přezimuje jako kukla v půdě a začátkem května se z nich líhnou dospělci. Samičky kladou vajíčka na půdu či mělce do půdy ke kořenovému krčku. Vylíhlé larvy vnikají do pletiv rostlin a infikují je různými baktériemi. Dorostlé larvy opouští rostlinu a kuklí se v půdě. V červnu a červenci se líhnou mouchy druhé generace, jejichž larvy se vyvíjí ve vzrostlých cibulích a po dokončení svého vývoje se kuklí v půdě. Část přezimuje, ale z části se může líhnout třetí generace, která napadá pažitku.

Použití česneku kuchyňského

Česnek má široké použití, nejen jako koření, ale i v lidovém léčitelství. Má charakteristické aroma, které způsobuje silice zvaná aliin. Česnek český je typický vyšším množstvím těchto silic, výraznější a příjemnější chutí.
Česnek je bohatý na vitamíny A, B a C, selen, vápník a jód. Dalšími obsaženými látkami jsou flavonoidy, polysacharidy, lutamylpeptidy, steroidní a triterpenové saponiny a lektiny. Má pozitivní účinky především na obranyschopnost organismu a trávení. V lidovém léčitelství je používán jako účinné antiseptikum a antibiotikum (viz alicin), snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi, prospívá srdci a pročišťuje cévy, proti nadýmání, proti kornatění tepen, ničí parazity ve střevech.
V kombinaci s medem se používá při nachlazení a chřipce.

Česnek kuchyňský pochází ze střední Asie, kde vznikl z planého druhu Allium longicuspis. Česnek byl považován za posvátnou rostlinu. Řekové a Římané ve starověku mu připisovali posilující účinky a dávali ho jíst svým vojákům na válečných výpravách. Do českých zemí česnek pravděpodobně doputoval s římskými vojáky, kteří tuto zeleninu brali všude s sebou stejně jako víno.