Prodejna Zahrádkář

Zimostráz obecný / vždyzelený - Buxus sempervirens

Zimostráz obecný (zimostráz obecný, Buxus sempervirens) je stálezelený keř nebo stromek s drobnými listy, pocházející ze Středomoří. V Česku je hojně pěstován jako okrasná dřevina. Používá se často na živé ploty a lze jej pěstovat jako bonsaj. Snáší dobře i velmi hluboký řez, proto býval zvlášť oblíbený v barokních a biedermeierových zahradách, sestřihovaný do nejrůznějších tvarů (koulí, kuželů, válců, hranolů, kuželek, jehlanců, ba dokonce i zvířat).
Zimostráz roste nejlépe na vápenitých, hlinitých půdách. Půda musí být propustná a vlhká, avšak ne přemokřená. Pro buxus je ideální polostín. Dobře snáší i plné slunce, pokud je zamulčovaný. Na plném slunci, například u jižních stěn domů či zdí rostliny často trpí popálením listů.
Pokud si z nich nevystřihujete nějaký určitý tvar, nevyžaduje žádnou péči. Pro střih zimostrázových keřů platí pravidlo, čím častěji, tím lépe. Zimostráz bez problémů snáší sestřihávání ve čtyřtýdenních intervalech. Obzvláště silně rostoucí odrůdy se patřičně zahustí teprve tehdy, když se stříhají častěji než jen jedenkrát za rok. Nejvhodnější dobou pro střih je období hlavního růstu od dubna do září. Mimo toto období není zastřihávání nutné, neboť růst rostlin je silně omezen. Čím častěji zastřiháváte, tím lépe musí být rostliny zimostrázu zásobeny vodou a živinami. Pokud má zimostráz hojnou výživu raší ze spících oček a plot z něho snadno zahojí i díry vzniklé zlomením nebo odumřením některých větévek. Řez musí být skončen během srpna.

Azalka - Azalea

Azalky a Rododendrony jsou dva poddruhy jediného botanického druhu Rhododendron. Zjednodušeně platí, že rododendrony jsou stálezelené keře, zatímco azalky jsou buď opadavé nebo takzvaně poloopadavé, což znamená, že i když při velkých mrazech ztratí část listů, na jaře je bez potíží obnoví.
Azalky podobně jako Rododendrony jsou kyselomilné rostliny, které nesnášejí v půdě vápník. Všechny milují vlhké prostředí se stálou vlhkost půdy i vysokou vlhkost vzduchu. Dobře porostou nejlépe v silně kyselé půdě s vysokým obsahem humusu. Tyto požadavky nejlépe splňuje směs rašeliny, nevápněného kompostu a listovky. Pro udržení stálé vlhkosti po zasazení je vhodné položit kolem keře tmavou netkanou zahradnickou textilii a na ni rozložit asi dvoucentimetrovou vrstvičku mulče z kůry. Vypadá to efektně, fólií neprorůstají plevele a půda pod ní si při přiměřené zálivce dlouho udrží vlhkost.
Šlechtěním bylo vypěstováno mnoho hybridů azalek. U jednotlivých skupin můžeme pozorovat ve vztahu k nárokům na světlo. Zatímco některé druhy vyžadují ke svému životu pouze polostín, jiné snesou i přímé slunce.

Řebčík královský (císařská koruna, Fritillaria imperialis)

(momentálně není v nabídce)

Řebčík královský lidově zvaný „císařská koruna“ patří mezi jarní cibuloviny. Jeho původní domovinou je Východní Turecko, Írán, Afghánistán, Pákistán, severní Indie, Kašmír. Do Evropy se dostal v 16. století.
Tato vytrvalá bylina je 60–100 cm vysoká. Cibule dosahuje až 6 cm v průměru. Lodyha je v dolní polovině hustě listnatá, nahoře bezlistá. Nad květenstvím vytváří mnoholistý chochol. Květy má oranžové až červené, vzácně i žluté. Vykvétá od dubna do května. Plodem je 6hranná vzpřímená tobolka.
Nejvhodnější je slunné místo s vyšší vzdušnou vlhkostí, výživná vlhčí půda. Cibule sázíme na podzim do větší hloubky, až 20cm. První rok na jaře řebčík většinou nekvete. Rostlina je jedovatá, cibule obsahuje jedovaté alkaloidy.

Zimolez ovíjivý - Lonicera periclymenum

(momentálně není v nabídce)

Zimolez ovíjivý je rychle rostoucí popínavý opadavý keř (opadavá liána). Dorůstá výšky 1-2 m (někdy i 5m). Kvete od července do srpna. Květy jsou silně vonné. Plodem je červená jedovatá bobule.
Zimolez může být v každé zahradní půdě. Loniceru je vhodné vysadit k robustním oporám, jako jsou natažené dráty, mříže nebo dřevěné konstrukce. Starší keře je vhodné příležitostně prosvětlit. Zimolez může být umistěn u zdí, mohutných plotů, oblouků a pergol, pne se vzhůru i po dřevinách. Zimolez ovíjivý je rozšířen v západní a severní Evropě a v Severní Africe. Roste ve světlých doubravách a na lesních okrajích, na vlhkých písčitých až jílovitých půdách, především v oblastech s vyšší vzdušnou vlhkostí. Roste především v přímořských oblastech.

Chryzantéma, Listopadka, Dušička

Chrysanthemum / Dendranthema

(momentálně není v nabídce)

Chryzantéma neboli listopadka či dušička je původem z Asie. Ve své domovině v Číně a Japonsku je chryzantéma velice oblíbená. V Číně je považována za symbol věčného života a v Japonsku se stala znakem císařů. Je symbolem dlouhého a šťasného života. Kvete na konci podzimu a nebo začátkem zimy. Její květy mají mnoho různých barevných odstínů. Chryzantéma je nejpoužívanější rostlinou k dušičkové výzdobě hrobů.
Listopadky se dělí na tři základní skupiny: jednoduché, poloplné (patří sem sasankovité) a plné (kulovité, polokulovité, pomponkovité, paprsčité, kadeřavé a další). Podle odolnosti vůči mrazu lze listopadky rozdělit na zimovzdorné a skleníkové.
Chryzantéma vyžaduje jasné rozptýlené světlo. Nejvhodnější je teplota okolo 16 °C. Při nízkých teplotách vydrží rostlina déle kvést.
Na příliš teplém stanovišti rostlina krátce kvete. Má ráda pravidelnou zálivku. Substrát by nikdy neměl vyschnout. Příčinou zvadlých listů je nedostatek vody.

Vřes obecný - Calluna vulgaris

(momentálně není v nabídce)

Vřes obecný (Calluna vulgaris), lidově nazývaný břes, břasa, erika, řes, jindavec, chvojčina, břesňák, hnidavec, hyndavec, modrý rozchod, suchotinka. Latinské jméno Calluna je odvozeno z řeckého slova 'k zametání', jako rostlina určená k výrobě košťat. Druhé jméno vulgaris je odvozeno z latinského slova běžný, obyčejný.
Vřes je nízkorostoucí keř dorůstající 20 - 50 cm výšky. Je rozšířen v mnoha zemích Evropy a Malé Asie. Roste v kyselých půdách na výsluní a polostínu. Je převládající dřevinou na vřesovištích a rašeliništích v Evropě po Turecko a Povolží a také v severozápadní Africe a některých bažinných porostech a kyselých borových a dubových lesích. Vřes oddělujeme od blízce příbuzných vřesovců na základě květů (u vřesu pětičetný, u vřesovců čtyřčetný). Vřes kvete v pozdním létě růžově nebo růžovofialovou barvou, ale občas najdeme i bíle kvetoucí rostliny.
Vřes je využíván i jako léčivka, zejména při onemocnění močových cest. Obsahuje třísloviny, flavonoidy, alkaloid ericolin, silici, sliz, saponiny, hořčiny, pryskyřice, kyselinu křemičitou, organické kyseliny a glykosid arbutin. Ze sušené natě a květů se připravují čaje, které mají močopudný a protizánětlivý účinek, zabraňují tvorbě ledvinových kamínků, ale také prohlubují spánek a dokážou zklidnit mysl.